Všeobecná deklarace práv zvířete
20. 4. 2006
Všeobecná deklarace práv zvířete
Vyhlášena v Paříži 15.
října 1978. Její znění, publikované v roce 1977, bylo revidováno a
přijato Mezinárodní ligou práv zvířete v Ženevě 21. října 1989.
Preambule
Vzhledem k tomu,
- že život je jeden a že všechny živé bytosti mají společný původ a k jejich rozlišení došlo během vývoje druhů
- že každá živá bytost má přirozená práva a že každý živočich s nervovým systémem má zvláštní práva
-
že pohrdání těmito přirozenými právy; ba dokonce jejich pouhá neznalost
má za následek závažné ohrožování přírody a vede člověka k páchání
zločinů na zvířatech
- že soužití druhů na světě předpokládá, že lidstvo uzná právo ostatních živočišných druhů na existenci
- že respektování zvířat člověkem je neoddělitelné od respektování lidí mezi sebou je vydáno následující prohlášení:
Článek 1
Všechna
zvířata mají stejná práva na existenci v rámci biologické rovnováhy: 2/
Tato rovnost nezakrývá rozdílnost druhů a jedinců.
Článek 2
Život každého zvířete má právo na to, aby byl respektován.
Článek 3
Žádné zvíře nesmí být vystaveno špatnému zacházení nebo krutému jednání .
Jestliže je usmrcení zvířete nevyhnutelné; musí být okamžité; bezbolestné a nevyvolávající úzkost.
S mrtvým zvířetem se musí zacházet vhodným způsobem.
Článek 4
Divoké zvíře má právo na život a rozmnožování ve svém přirozeném prostředí.
Dlouhodobé
zbavovaní volnosti, rekreační lov a rybolov i jakékoliv využívání
divokého zvířete k jiným než životním účelům jsou v rozporu s tímto
právem.
Článek 5
Zvíře, které je závislé na člověku, má právo na pozorném zacházení a péči.
V žádném případě nesmí být opuštěno nebo neoprávněně usmrceno.
Veškeré formy chovu a využívání zvířete musí respektovat fyziologii a chování, které jsou vlastní danému druhu.
Veřejná
vystoupení, představení a filmy využívající zvířata musí rovněž
respektovat jejich důstojnost a nesmí obsahovat žádné násilí.
Článek 6
Pokus na zvířeti, které zahrnuje fyzické nebo psychické utrpení, porušuje práva zvířete.
Musí být vyvíjeny a systematicky zaváděny náhradní metody.
Článek 7
Jakýkoliv
čin zahrnující smrt zvířete, která není nutná, a každé rozhodnutí
vedoucí k takovému činu představují zločin proti životu.
Článek 8
Jakýkoliv
čin ohrožující přežití divokého druhu a každé rozhodnutí vedoucí k
takovému činu představují genocidu, tzn. zločin proti druhu.
Vybíjení divokých zvířat, znečišťování a ničení biotopů představují genocidu.
Článek 9
Právní
osobnost zvířete a jeho práva musí být uznány zákonem. 2/ Obrana a
ochrana zvířete musí mít své zástupce ve vládních orgánech.
Článek 10
Výchova a veřejné vzdělávání musí vést člověka k tomu, aby již od dětství respektoval zvířata, rozuměl jim a vážil si jich.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
