Dysplazie kyčelních kloubů
11. 4. 2006
DYSPLAZIE KYČELNÍCH KLOUBŮ U PSŮ
Dysplazie kyčelních kloubů /DKK/ je vývojové onemocnění kyčelních kloubů s dědičným podkladem. Postihuje prakticky všechna plemena psů, ale nejvýraznější problémy způsobuje u velkých a obřích plemen, a to vzhledem k váze přenášené na postižené klouby. Psi i feny jsou postiženi přibližně ve stejném procentu.
Anatomie kyčelního kloubu
Anatomicky je kyčelní kloub tvořený jamkou v pánevní kosti a hlavicí
kosti stehenní. Oba kloubní povrchy jsou pokryty chrupavkou, která
zajišťuje spolu se synovií - vazkou tekutinou vyplňující vnitřní
prostor kloubu - hladký a nebolestivý pohyb. Podmínkou pro
bezproblémovou funkci je ale správná stavba kloubu. Za normálních
okolností hlavice zapadá do jamky pevně a její pohyb v jamce je
nebolestivý. Při DKK vzniká tzv. laxita, čili volnost kloubu, při které
se tvar hlavice i jamky v různé míře deformuje, pohyb je bolestivý a
následně se v kloubu vyvíjí osteoartróza.
Vliv dědičnosti
V krátkosti je vhodné se zmínit i o dědičnosti DKK. Jedná se o tzv.
polygenní dědičnost, tzn. podílí se na ní větší množství genů, které
mají vliv na anatomický vývoj kyčelního kloubu. Stupeň dědivosti
laxity/volnosti/ kyčelního kloubu je plemenně rozdílný a je předmětem
výzkumů, dosavadní výsledky jsou však alarmující - např. u
labradorských retrívrů se laxita kyčelního kloubu dědí z více než 90 %
a lze předpokládat, že u jiných plemen bude toto číslo podobné. Kromě
dědičnosti se na klinickém vývoji DKK podílí i podmínky prostředí -
zejména rychlost růstu a stupeň zatížení vyvíjejících se kyčelních
kloubů. Zajímavým faktem je, že nejkritičtějším obdobím pro vývoj
kyčelního kloubu je prvních 6 - 8 týdnů života štěněte, kdy je tkáň
kyčelních kloubů ještě relativně měkká a tudíž snáze defomovatelná.
Projevy onemocnění
S jakými problémy se můžeme u psa postiženého DKK setkat?
Jedná se zejména o:
neochotu k pohybu, zejména potíže při vstávání, skákání, chůzi do schodů, nastupování do auta, pes může odlehčovat pánevní končetiny nadměrným vybočováním zadku, odrážením se oběma pánevními končetinami nebo přenášením váhy na hrudní končetiny.
Příznaky se často zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži.
Všechny tyto problémy jsou způsobeny bolestí kyčelních kloubů - u rostoucích jedinců je bolest způsobena volností kloubu, u psů starších je hlavní příčinou bolesti vzniklá osteoartróza. Nástup klinických příznaků je možný už od cca 4 měsíců věku, ale častý je i u dospělých psů v závislosti na stupni DKK a individuálním vnímání bolesti daným jedincem. Postiženy jsou častěji oba dva kyčelní klouby, ale výjimkou není ani jednostranné postižení.
Jedná se zejména o:
neochotu k pohybu, zejména potíže při vstávání, skákání, chůzi do schodů, nastupování do auta, pes může odlehčovat pánevní končetiny nadměrným vybočováním zadku, odrážením se oběma pánevními končetinami nebo přenášením váhy na hrudní končetiny.
Příznaky se často zvýrazňují po delším odpočinku a větší zátěži.
Všechny tyto problémy jsou způsobeny bolestí kyčelních kloubů - u rostoucích jedinců je bolest způsobena volností kloubu, u psů starších je hlavní příčinou bolesti vzniklá osteoartróza. Nástup klinických příznaků je možný už od cca 4 měsíců věku, ale častý je i u dospělých psů v závislosti na stupni DKK a individuálním vnímání bolesti daným jedincem. Postiženy jsou častěji oba dva kyčelní klouby, ale výjimkou není ani jednostranné postižení.
Diagnostika, dělení DKK
Kromě klinických příznaků je základním pilířem diagnostiky RTG
vyšetření. Považuji za důležité zdůraznit, že kvalitní RTG snímek je
možné zhotovit pouze v hluboké sedaci nebo celkové anestezii, což platí
zejména u velkých plemen psů. Jen tak je snímek projekčně správný a
jsme schopni objektivně posoudit stav kyčelních kloubů. Podle
závažnosti změn patrných na RTG snímku rozdělujeme u nás DKK do 5
stupňů --od 0 /podle FCI - A/ - negativní, až po 4. stupeň /FCI - E/ -
těžká DKK.
Léčba onemocnění
Léčba DKK je velmi složitým problémem, zejména proto, že není možné
toto onemocnění úplně vyléčit, nicméně existuje řada možností, jak psu
nemocnému DKK pomoci.
Z konzervativních /nechirurgických/ metod je to zejména podávání tzv. nesteroidních protizánětlivých látek, které omezením zánětu uvnitř postiženého kloubu snižují i jeho bolestivost. Tyto léky je možné podávat nárazově při zřetelných epizodách bolestivosti, ale i dlouhodobě, pak je ovšem vhodný monitoring pacienta s ohledem na případné vedlejší účinky těchto léků. Velmi vhodné je podávání tzv. chondroprotektiv, z nichž nejpoužívanější jsou glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, MSM a kolagen. Tyto látky při dostatečně dlouhém podávání mohou působit v postižených kloubech protizánětlivě, zlepšovat pružnost kloubní chrupavky a tím zpomalovat rozvoj osteoartrózy. Výhodou je i velmi dobrá snášenlivost ze strany léčených pacientů.
Existuje řada chirurgických zákroků prováděných u psů s DKK. Patří mezi ně tzv. rekonstrukční operace se zaměřením na preventivní působení u mladých psů, kdy dokážeme výrazně oddálit nástup degenerativních změn v postiženém kyčelním kloubu při zacování jeho celistvosti. Naproti tomu tzv. záchovné operace, mezi něž patří totální endoprotéza a resekce hlavice a krčku stehenní kosti, slouží k odstranění bolestivosti v kloubech těžce postižených osteoartrózou.
Z konzervativních /nechirurgických/ metod je to zejména podávání tzv. nesteroidních protizánětlivých látek, které omezením zánětu uvnitř postiženého kloubu snižují i jeho bolestivost. Tyto léky je možné podávat nárazově při zřetelných epizodách bolestivosti, ale i dlouhodobě, pak je ovšem vhodný monitoring pacienta s ohledem na případné vedlejší účinky těchto léků. Velmi vhodné je podávání tzv. chondroprotektiv, z nichž nejpoužívanější jsou glukosamin sulfát, chondroitin sulfát, MSM a kolagen. Tyto látky při dostatečně dlouhém podávání mohou působit v postižených kloubech protizánětlivě, zlepšovat pružnost kloubní chrupavky a tím zpomalovat rozvoj osteoartrózy. Výhodou je i velmi dobrá snášenlivost ze strany léčených pacientů.
Existuje řada chirurgických zákroků prováděných u psů s DKK. Patří mezi ně tzv. rekonstrukční operace se zaměřením na preventivní působení u mladých psů, kdy dokážeme výrazně oddálit nástup degenerativních změn v postiženém kyčelním kloubu při zacování jeho celistvosti. Naproti tomu tzv. záchovné operace, mezi něž patří totální endoprotéza a resekce hlavice a krčku stehenní kosti, slouží k odstranění bolestivosti v kloubech těžce postižených osteoartrózou.
Rozhodnutí o způsobu léčby psa postiženého DKK je individuální záležitostí a je věcí konzultace majitele zvířete s veterinárním lékařem. Pes postižený DKK je pacient vyžadující zvýšenou péči, ale při optimální volbě terapie se rozhodně nejedná o beznadějný případ a většině našich pacientů jsme schopni i při tomto onemocnění účinně pomoci.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
